>

Jak jsme slavili 150. narozeniny naší školy

20. 11. 2018

Dnes je to měsíc, co jsme oslavili 150. výročí založení naší školy. Bylo to velkolepé. Důstojné. Nápadité. Vkusné. Emotivní. Bylo to super. Za rok byste mohli udělat něco podobného… Taková milá slova jsme slyšeli večer po skončení oslav z různých stran. Někteří návštěvníci nám po skončení napsali mail, ve kterém nešetřili chválou. Nebojte se, nezpychneme. Víme, že tam byly i chybičky, a že bychom něco příště mohli udělat lépe. Trošku nás třeba zlobilo sluníčko, které zvědavě nakukovalo svými paprsky do tělocvičny, aby mu nic neuniklo z našeho zajímavého programu. To by až tak nevadilo, ale kvůli tomu nebylo dobře vidět na projekci, kterou měla většina tříd ke svému programu připravenu. Ale nechceme se trápit tím, co nemůžeme změnit, a tak se budeme snažit „zakonzervovat“ v mysli ty krásné emoce, které nám spokojení návštěvníci umožnili pocítit.

Pro ty, kteří se nemohli našich „narozeninových“ oslav zúčastnit, ale i pro ty, kteří se zúčastnili a chtějí si zavzpomínat, jsme připravili krátkou reportáž, doplněnou o fotografie profesionálů i amatérů, které se k nám dostaly. Všem za ně děkujeme. Atmosféru Vám přiblíží nejen fotografie, ale i následující řádky, nebo přiložené video, …

Program v tělocvičně

Od 13 hodin se tělocvična stala na hodinu výstavní galerií. Bylo vystaveno asi třicet obrázků, žákovských prací, které jsou po zapaspartování povýšeny na malé umělecké dílo. V přestávkách mezi třemi bloky hlavního programu byly některé z nich draženy. Pro lipeneckou tělocvičnu to byla s největší pravděpodobností první zkušenost s dražbou, proto chvíli trvalo, než se diváci rozkoukali a zapojili. Nakonec se ale prodala téměř polovina všech obrázků a přestože se někteří z diváků nedočkali dražby toho „svého“ obrázku, na který čekali, připraveni šponovat cenu vysoko, vybralo se více než pět tisíc korun, které budou putovat na dobrou věc…

Na velkém pódiu v tělocvičně od 14 hodin probíhal program, který si připravily třídní kolektivy. Jako „předskokani“ se prezentovaly volnočasové aktivity – kroužek fléten, kick boxu a mladí hasiči. Pak pokračoval program poskládaný s příspěvků všech tříd. Každá třída zpracovávala jedno desetiletí ze sto padesát let dlouhé historie naší školy. Děti se svými pedagogy měly volnost a bylo jen na nich, jak své desetiletí pojmou. A protože každá třída tento úkol uchopila jinak, bylo představení opravdu pestrou mozaikou, jejíž střípky do sebe pěkně zapadaly a doplňovaly se. Mozaikou, kterou se jako linka táhla časová osa půldruhého století…

Představení zahájili chlapci z osmé třídy a dívky z třídy deváté. Česká beseda, tanec typický pro období, ve kterém naše škola vznikla, secvičily čtyři páry. Kostýmy zapůjčené z barrandovských ateliérů dodaly úvodnímu číslu slavnostní atmosféru. A pak už se na pódiu o rozměrech 8×6 metrů střídala jedna třída za druhou. Děti z jedné vyhledaly nejzajímavější události každého roku z přiděleného desetiletí a zjištěné informace pak předaly návštěvníkům formou prezentace. Jiná třída se na své desetiletí podívala optikou módního guru a jejich prezentace přiblížila módní trendy té doby. Prvňáčci nacvičili básničku Polámal se mraveneček, protože právě v jejich desetiletí tuto známou říkanku Josef Kožíšek napsal. Děti z další třídy si vybraly jednu nebo dvě významné události a ty pak secvičily jako scénku – tak jsme si připomněli tatíčka Masaryka, přenesli jsme se na Václavské náměstí na demonstraci v období Sametové revoluce, nebo si vychutnali olympijské vítězství našich hokejistů v Naganu. Poslední desetiletí zpracovali sedmáci a ti se zaměřili na vývoj využívání technologií. Jejich scénky, které si sami vymysleli i natočili, byly výstižné, i veselé a vtipné. Připomněly nám, jak rychle se doba mění a jak rychle stárneme…

Hudební tečku za programem v tělocvičně obstaraly děti, které chodí na kytarový kroužek, a spolu s nimi dalších více než třicet dětí i pedagogů, kteří vytvořili pro tuto příležitost smíšený pěvecký sbor. Když po skončení představení návštěvníci opouštěli tělocvičnu, v hlavě jim ještě doznívaly refrény některých „chytlavých“ písniček…

Přestože program v tělocvičně trval tři hodiny, většina diváků vydržela od začátku až do konce. Všech čtyři sta židlí bylo obsazených, další návštěvníci posedávali na lavicích a lavičkách nebo postávali, kde bylo trošku místa. Tělocvična byla zcela zaplněná. Ačkoliv se nám nepodařilo zjistit přesný počet návštěvníků, protože vstup byl volný, střízlivým odhadem si troufáme tvrdit, že jich bylo více než šest stovek, což nám udělalo velikou radost.

Program ve škole

V 16 hodin, ještě než skončil program v tělocvičně, se otevřely dveře školy, kde byly ve třídách nainstalovány tematické výstavy. Návštěvníci si mohli prohlédnout historické fotografie a vysvědčení, z nichž většinu nám zapůjčili naši spoluobčané ze svých soukromých archívů. Jiná třída byla plná historických školních artefaktů a mohli jste si v ní prohlédnout např. aktovky z různých období, psací potřeby od kalamáře až po voskovky a progressa. Možná se někomu vybavil text písničky skupiny Bonsai: Chtěl bych mít gumu se slonem a papír k přiznání, že všechno bylo nahonem, … I gumu se slonem jsme měli vystavenou. A také spoustu starých učebnic a sešitů a … Každý, kdo přišel, našel artefakty z té své doby. A bylo úplně jedno, jestli to byl skutečný pamětník, který školu navštěvoval před šedesáti léty, nebo třeba „jen“ před dvaceti.

Pozorný návštěvník se mohl dozvědět leccos z rodokmenu našich žáků – vystaveny byly projekty, dokumentující pátrání našich žáků po svých předcích. Zajímavý projekt absolvovali šesťáci, kteří se vypravili ze Smíchova do Lipenců pěšky, jako za starých časů, a tuto cestu pěkně zdokumentovali a popsali.

Ve třídách v druhém patře byly připraveny dílničky. V jedné si mohli návštěvníci pomalovat hrneček (buď s logem školy, který byl vyroben k této příležitosti, nebo obyčejný bílý), v druhé si mohli vyzkoušet, jak se dříve psalo brkem. Předlohou jim bylo úhledné „kudrnaté“ písmo, které známe se starých kronik.

Asi nejcennější poklady byly umístěny v přízemí, a to z praktických důvodů. Jednu přízemní třídu jsme zařídili historickým nábytkem z barrandovských fundusů – škamnami, starou katedrou, tabulí na trojnožce, historickou vitrínou i kamny, kterými se ve třídách dříve topilo. Kamnům nechyběl komínek a uhlák s uhlím a lopatkou na přikládání. A aby iluze byla ještě dokonalejší, hostesku jsme oblékli do kostýmu, který jsme si vypůjčili také od filmu, a z mladé moderní slečny se rázem stala panna učitelka :)
Ve druhé přízemní třídě byly vystaveny různé dokumenty a kroniky naší školy z konce devatenáctého století, které zachycovaly první roky z historie naší školy. Jen o půl století mladší bylo období, na které vzpomínala nejstarší žijící žákyně naší školy. S paní Mašlovou, které je 96 let a do první třídy naší školy nastoupila přesně před devadesáti lety, mohli návštěvníci posedět a popovídat o čemkoliv. Vyprávěla o škole, o době, ve které žila, a ochotně odpovídala na všechny otázky, které jí návštěvníci položili. Nebylo jich ale moc, protože poutavé vyprávění této vitální pamětnice se nikomu nechtělo přerušovat. Setkání s paní Mašlovou se tak stalo pro spoustu lidí jedním z nejsilnějších zážitků celého dne.

Program venku

Cestu z tělocvičny do školy ulicí Obilní si mohli návštěvníci zpestřit. Pod dohledem místních fotbalistů si mohli vyzkoušet své dovednosti ve vedení míče a střelbě na bránu. Mohli se zaposlouchat do muziky, kterou pouštěl profesionální dýdžej, nebo si mohli zasoutěžit v disciplinách, které zařazoval mezi hudební bloky. Občerstvení zajistili místní dobrovolní hasiči a jako obvykle byl o klobásy, langoše i bramborové spirály takový zájem, že se hasiči museli pořádně otáčet.

Po setmění, krátce před sedmou hodinou, proběhlo odhalení pamětní desky, kterou jsme nechali umístit na východní stranu školy hned vedle té, která připomíná sté výročí založení školy. V kronikách se píše, že pod pamětní deskou byly uloženy nějaké dokumenty. Nevíme, kde jim je konec. Pod pamětní deskou, kterou jsme povolením dvou šroubů snadno sundali, aby posloužila jako vzor pro novou, nebylo vůbec nic. Abychom něčemu podobnému do budoucna zabránili, obě pamětní desky jsme nechali přidělat napevno. Pod tou novou je schránka, která ukrývá artefakty dnešní doby. Pár drobných mincí vyražených v letošním roce, denní tisk ze dne 17. května, kdy jsme si připomněli 150. výročí položení základního kamene – pouhý den po položení základního kamene ke stavbě Národního divadla, a několik dalších drobností dnešní doby – pero tornádo, mobil, drobné hračky… A také vzkazy od našich dětí. Každá třída vyrobila vzkaz pro příští generace – některá třída popsala, jak dnes žijeme. Děti z jiné třídy popisovaly běžný školní den a předměty, které ve škole máme. Další třída nakreslila obrázek a přidala přání pro budoucí generace. Obrázky, přání, vzkazy, rady do života (např. „nepoužívejte tolik mobily“), otisky prstíků a podpisy žáků, … Až si dnešní žáci coby šedesátníci budou připomínat dvousté výročí založení školy, třeba si vzpomenou, co se pod mramorovou pamětní deskou ukrývá. A víte, co mě vždycky napadne, když vidím obě pamětní desky dvě vedle sebe? Že tu první, ke stému výročí, slavnostně odhalil Rudolf Endrle – bývalý ředitel a shodou okolností dědeček mého manžela. A také to, že tu naši, ke sto padesátému výročí, vyráběl stejný kameník, který dělal před padesáti lety tu první :)

Pro vzpomínku…

Oslavy máme za sebou. Ač se to možná nezdá, bylo to více než rok promýšlení, několik měsíců příprav, několik týdnů trénování programu a pak bylo za pár hodin po všem… Aby Vám vzpomínky co nejdéle vydržely, můžete si připomenout tento slavnostní den nejen zhlédnutím videa na konci článku nebo prohlédnutím fotografií, ale také si můžete zakoupit na památku některý ze suvenýrů, které pro Vás byly připravené a ještě nejsou zcela vyprodány:

  • nástěnný kalendář vytvořený z fotografií z akcí minulých let – s velkou pravděpodobností na fotkách bude i vaše dítě nebo někdo známý – tip na dárek pod stromeček :) – 200 Kč
  • almanach s povídáním o historii školy, o bývalých ředitelích, o změnách ve škole v posledních letech, o pravidelných školních akcích a také vyprávění pamětníků nebo perličky z výuky – 100 Kč
  • pamětní mince vyražené u příležitosti 150. narozenin naší školy, a to ve dvou baleních – v kulaté kapsli za 70 Kč nebo v hranaté průhledné krabičce za 100 Kč
  • hrneček s kulatým logem v různých barvách – 100 Kč
  • a další…

Příležitost k zakoupení budou mít zájemci během třídních schůzek a adventních dílen, nebo do konce roku v úředních hodinách paní hospodářky (denně 7:40–8:40 a ve středu 13:00–16:30 hod.)

Malá „ochutnávka“ fotografií z akce je pod článkem, více jich najdete ve fotogalerii Rajče. Atmosféru z oslav ale nejlépe nasajete z přiložené videoreportáže

Děkuji všem, kteří se na přípravě oslav podíleli, děkuji všem amatérskými i profesionálním fotografům, kteří nám dali k dispozici své fotky, a děkuji také všem návštěvníkům, protože bez nich by to zkrátka nebylo ono.

Jitka Krůtová, ředitelka školy