>

Štěstí, zdraví vinšujem vám...

18. 1. 2019

O třech králích, o které tam ale vlastně až tak moc nešlo, o vykutáleném hospodském, o příležitosti, která dělá zloděje a o tom, co se stane, když někdo s černým srdcem neprávem sáhne po koruně ze zlata.

Tak s takovou povídkou z knížky Anděl v kulichu si pohráli čtvrťáci z odpoledního kroužku, aby se mohli předvést v rolích čtenářů, kulisáků a herců svým spolužákům. Představení se dětem povedlo natolik, že se jeho aktéři zatoužili pochlubit i svým mladším sourozencům a kamarádům z prvních a druhých tříd. Tlačící se houfy malých diváků stačily navíc cestou do naší třídy strhnout s sebou i lavinu obou tříd třetích. Takže se na koberec, na topení, na lavice a všude, kam se dalo, sesedla více než stovka zvědavě přihlížejících žá­ků.

Bylo úžasné jedním okem sledovat, jak si vedou čtenáři a herci a druhým okem sledovat, jak hru prožívají diváci. To si hned všimnete, že by nejraději všichni ochutnali polévku, kterou vařila Rosina, jak záhy s nelibostí hledí na hostinského Hrušku, kterak prohledává tlumoky spících králů, jak žasnou, kdy asi tak mohl Hruška po nasazení kradené koruny doopravdy prakticky on line zčernat. I to, jak se časem jejich rozhořčení mění v soucit s lumpem, který spěchá za okradenými urozenými muži Kašparem, Melicharem a Baltazarem, aby jim vrátil svůj lup a požádal je o odpuštění a též něco navíc, to když chce zpátky svou barvu tváře. „Na barvě kůže zase tolik nesejde,“ říká úplně nakonec příběhu Sam, sám v tu chvíli černý jako bota, jak jinak, když vystupuje v rouše krále Baltazara, a dodává: „důležité přece je, abys neměl černé srdce.“

Ještě, než se děti mohly pořádně zamyslet, co že to všechno právě viděly a slyšely, čtvrťandy napadlo, že před klaněním ještě spustíme My tři králové jdeme k vám za doprovodu kytary pana učitele Vayhela. To se bleskurychle ukázalo jako dobrý impuls ke společnému zpívání všech v tu chvíli přítomných. Než se děti po divadelním představení vrátily do svých tříd, tak ještě Kočka lezla dírou a pes oknem, Modrooká holka sedala u potoka a prostřídala v rýmech všechny samohlásky, abychom jsme se nakonec s pány Svěrákem a Uhlířem všichni shodli, že nemít žádné kamarády a zažít nudu, to vadí, to vadí…

Petr Mutina, vedoucí kroužku Čtení ze Srdce