>

Jaký byl školní rok 2018/2019?

13. 8. 2019

Na konci školního roku obvykle trošku bilancujeme. Ten uplynulý byl ale tak hektický, že na bilancování nebyl vůbec čas. Dostáváme se k němu až nyní, v průběhu letních prázdnin…

Jaký tedy byl školní rok 2018/2019? Jedním slovem – náročný. Jeho popis ale začneme na konci roku předcházejícího, tedy v posledním měsíci školního roku 2017/2018. Do něj totiž spadá začátek stavby našeho nového pavilonu. Žluté buňky stavební firmy Subterra se v okolí školy objevily v první polovině června 2018. Aby se stavba pavilonu stihla během jednoho školního roku, ukončili jsme ten předchozí o pár dnů dříve, a tak prázdniny školákům v roce 2018 začaly už 20. června. V ten den totiž dostali vysvědčení za svou celoroční práci a od té doby se škola stala staveništěm (více informací o začátcích stavby v samostatném článku).

V následujících dnech se na stavbě pracovalo od rána do večera denně bez ohledu na víkend nebo svátek. Během dvou měsíců letních prázdnin proběhlo bourání části budovy, kde dnes je hlavní vchod. Byly vybourány otvory pro budoucí okna nebo propojení pavilonu na úrovni prvního patra, aby stavba během školního roku co nejméně narušovala výuku. Tyto otvory byly pak zabedněny dřevotřískovými deskami a zastavěny šatními skříňkami, které byly rozestavěné celý rok po chodbách v přízemí i prvním patře. Stavbě se přizpůsobil i rozvrh hodin. Aby se téměř tři stovky žáků mohly vystřídat v jídelně na oběd, museli jsme regulovat konec vyučování tak, aby po čtvrté, páté, resp. šesté vyučovací hodině končila vždy zhruba třetina dětí. V důsledku to znamenalo, že jsme některým třídám uměle vytvořili odpolední vyučování i v případě šestihodinového rozvrhu, jinak bychom se do jídelny nevešli. Nebo spíš před jídelnu. V některých dnech se fronta dětí před jídelnou táhla přes celou dlouhou chodbu a končila až před kancelářemi vedení školy. Chodba se ale stala součástí staveniště, takže před jídelnou zůstalo jen pár metrů čtverečních (více informací o opatřeních v článku z 1. 9. 2018)…

Přestože v průběhu stavby pavilonu došlo k nepředvídatelným komplikacím, jak to obvykle bývá, stavba byla dokončena v dohodnutém (i když prodlouženém) termínu a zdá se, že všechny „vady a nedodělky“ budou odstraněny včas, aby mohla být stavba zkolaudována. Ještě před její kolaudací ale proběhlo slavnostní přestřižení pásky, aby se do nových prostor mohla podívat veřejnost. Den otevřených dveří byl doplněn výstavou fotografií z průběhu stavby, videonahrávkami, a také výstavou z projektu Edison, do kterého jsme se letos poprvé zapojili. Slavnostního otevření pavilonu se zúčastnila také místostarostka naší městské části Ivana Žáková a Ing. Mariana Čapková, zastupitelka Magistrátu hl. m. Prahy a předsedkyně Výboru pro výchovu a vzdělávání ZHMP, mezi hosty se mj. objevil i senátor našeho obvodu Pavel Fischer. O slavnostním otevření pavilonu i o radostech a strastech souvisejících s pavilonem jste si mohli přečíst ve 3. čísle Lipeneckého zpravodaje.

Stavba pavilonu poznamenala komfort, na který jsme ve škole byli dosud zvyklí, ale neovlivnila aktivity, kterými doplňujeme výuku. A tak jsme jako každý rok v září uspořádali zábavné sportovní odpoledne pro prvňáčky a ostatní prvostupňové děti, v říjnu jsme si připomněli, jak se chovají účastníci silničního provozu, když jsme si na koloběžkách projeli část Lipenců nejprve za světla a pak i večer s čelovkami na hlavě (viz článek Trhli jsme si nohou potřetí). Říjen byl ve znamení oslav 150. výročí založení školy. Významné výročí jsme si připomněli 20. října 2018 výstavou fotografií a historických artefaktů a oslavili jsme je programem v tělocvičně, na jehož přípravě se podíleli snad všichni z naší školy (viz článek Jak jsme slavili 150. narozeniny naší školy). Na konci kalendářního roku pak naši čtvrťáci udělali dobrý skutek, když navštívili zbraslavský dětský domov a potěšili v něm děti omalovánkami, které sami vyrobili (viz článek Když jsou děti jako pastelky…). Dobrých skutků ale bylo v uplynulém školním roce mnohem více – Vánoce opuštěným dědečkům a babičkám v domovech důchodců zpříjemnili naši žáci vlastnoručně vyrobeným přáním (viz článek Naši žáci jsou Ježíškovými vnoučaty), na jaře jsme se jako každý rok zapojili do Kytičkového dne (viz článek Na konto Ligy proti rakovině putuje slušná částka) a už poněkolikáté jsme pro naše žáky i ostatní Lipaňáky uspořádali Run and Help, v rámci kterého jsme našim žákům zprostředkovali setkání s Alešem, který po jedné klukovině skončil na vozíku (viz článek Jak se žije na vozíčku?).

Stavba roku neohrozila ani další akce, které každý rok připravujeme. V březnu proběhlo nocování ve škole, na které se vždy těší žáci z 1.-4. tříd (viz článek Noc s Andersenem jsme si užili), v dubnu se opět soutěžilo o titul Skokana roku (viz článek Skokan roku potřetí) a v rámci projektového dne jsme si připomněli, jak bychom se měli chovat k přírodě (viz článek Oslavovali jsme Den Země). Opět jsme si Modrým dnem připomněli svět autistů, letos poprvé jsme se zmínili i o lidech s Downovým syndromem (viz článek Proč měli každou ponožku jinou?) a narození Jana Amose Komenského jsme si připomněli projektovým dnem, kdy si žáci vyzkoušeli roli učitele (viz článek Oslavili jsme svátek učitelů).

Poprvé jsme se v uplynulém školním roce zapojili do projektu Edison, díky němuž se naši žáci setkali s několika zahraničními studenty a měli možnost dozvědět se zajímavosti o jejich zemi. Projekt měl velký úspěch, a tak jej připravujeme i na příští rok, kdy jej zorganizujeme už v plném rozsahu (letos jsme se o něj „podělili“ se zbraslavskou školou – viz článek Ohlédnutí za Edisonem). Po několikaleté pauze jsme uspořádali pro žáky druhého stupně výlet do zahraničí, během kterého nejen poznávali nová místa, ale měli i možnost procvičovat si své jazykové dovednosti (viz článek Naši nejstarší vyjeli do Rakouska).

A co ještě zajímavého naši žáci v průběhu uplynulého školního roku prožili? Zájemci se mohli zúčastnit Mistrovství světa ve florbale (viz článek Fandili jsme na Mistroství světa ve florbale 2018), pro prvňáčky a druháky jsme zprostředkovali výuku lyžování (viz článek Prvňáci a druháci si opět hezky zalyžovali), čtvrťáci měli unikátní možnost setkat se s profesorem Hejným, který propaguje výuky matematiky trošku jinou formou, než na kterou byly zvyklé minulé generace (viz článek Čtvrťáci se sešli s profesorem Hejným). Všechny třídní kolektivy vyjeli na týden mimo Lipence, aby si užili školu v přírodě. Kromě toho, že poznají nová místa, poznávají i sebe navzájem v jiných situacích a utužují tak své kolektivy. Třeťáci a čtvťáci tu letošní školu v přírodě měli ve znamení plavání, ti starší svůj plavecký výcvik absolvovali dokonce u moře v Itálii. Moc si to pochvalovali. Bylo toho mnohem víc. Máte-li chuť se ohlédnout zpět, můžete si zalistovat v archivu akcí.

Tak takový byl uplynulý školní rok. A jaký bude ten příští? To uvidíme. Jisté je, že přinese spoustu novinek. Už brzy Vás s nimi seznámíme…

Jitka Krůtová, ředitelka školy