>

Zapsali jsme budoucí prvňáčky

18. 2. 2015

V uplynulých dnech proběhl na naší škole zápis do 1. ročníku pro školní rok 2015/2016. K řádnému termínu ve středu 11. února se dostavilo celkem osmapadesát dětí, rodiče dalších sedmi využili možnosti dohodnout si termín náhradní. Kolik dětí skutečně nastoupí v září do první třídy, můžeme jen odhadovat. Jisté je nyní jen to, že opět otevřeme dvě první třídy.

Trocha statistiky z letošního zápisu


Obecné informace
Všechny doklady předložené rodiči při zápisu škola překontroluje a následně k nim zaujme odpovídající stanovisko. Mohou nastat čtyři různé případy: bude vydáno rozhodnutí o přijetí, rozhodnutí o povolení odkladu školní docházky, oznámení o přerušení správního řízení (v případě, že rodiče žádost o odklad školní docházky nedoložili oběma potřebnými doporučeními), nebo bude vydáno rozhodnutí o nepřijetí.

Výsledky letošního zápisu – viz tabulka zde…
Jsme rádi, že jsme mohli přijmout všechny zájemce o docházku do naší školy a „vystačili“ jsme s prvními třemi popsanými možnostmi:

  • 51 x vydáno rozhodnutí o přijetí,
  • 12 x povolen odklad školní docházky,
  • 2 x přerušeno správní řízení.

Něco o přijatých
Kolik dětí v září do naší školy nastoupí, zatím jisté není. Otazník visí nad těmi, jejichž rodiče ještě uvažují o odkladu nebo o jiné škole. Co dnes víme o těch, kterým jsme vystavili rozhodnutí o přijetí? Z celkového počtu 51 přijatých žáků:

  • 40 žádostí bylo jednoznačných – rodiče neuvedli, že by uvažovali o odkladu ani o jiné škole,
  • 3 rodiče uvedli, že zvažují odkladu – žádost o odklad musí předložit nejpozději do 31. května,
  • 7 rodičů uvedlo, že uvažují o jiné škole – o přijetí dítěte z naší spádové oblasti do jiné školy bychom se od ředitele příslušné školy měli dozvědět do 31. března,
  • 2 rodiče požádali zároveň o individuální vzdělávání – jejich dítě se stane žákem naší školy, ale každodenní výuky se nebude účastnit, do školy bude docházet pouze na přezkoušení na konci každého pololetí,
  • 41 dětí má trvalé bydliště v Lipencích, dalších 10 přijatých má trvalé bydliště v přilehlých obcích a městských částech: Černošice, Radotín, Zbraslav, Strnady, Řitka, Bojanovice a Praha 6.

Připravujeme školní rok 2015–2016


Kolik dětí usedne v září do lavic v nových učebnách, nyní ještě nevíme. Podle podkladů předložených k dnešnímu dni můžeme jejich počet v každé třídě odhadovat na 20–25. Moudřejší snad budeme na konci května. Hlavní problém, který nyní řešíme, není neznalost přesného počtu prvňáčků, ale nedostatek místa. O této problematické situaci se ví už delší dobu a vedení obce ji postupně řeší. Díky tomu máme dvě pěkné prostorné učebny, kam v září usednou pravděpodobně právě naši nejmladší. Nemáme ale dostatek místa pro převlékání dětí…

Řešíme nedostatek prostor pro šatny
Žáci 5.-9. tříd mají už několik let k dispozici šatní skříňky. Jsou umístěné v jedné místnosti v přízemí a o jednu skříňku se dělí dva žáci. Žáci nejnižších ročníků jsou na tom hůř. Nemají k dispozici skříňky, ale věci si odkládají v šatních „klecích“ na háčky. Do loňského roku sloužilo pět takových „klecí“ pěti třídním kolektivům. Už vloni jsme ale museli vyřešit nedostatek místa pro další třídu, a tak jsme nechali odstranit drátěné příčky mezi sousedními klecemi. Ze dvou malých, kam by se vešly dvě třídy, jsme udělali jednu větší, kam jsme vměstnali třídy tři. Řešení nenákladné, provizorní, ale uspokojivé. Alespoň zpočátku bylo. Dnes už pocit uspokojení nemáme. Děti se nechovají hezky ke svým věcem, natož k věcem druhých dětí, a tak spadlou bundu nejen že nezvednou, ale klidně na ni i šlápnou. Každou chvíli pomáháme hledat dětem ztracenou mikinu, cvičební úbor nebo zakopnutou bačkoru. I přesto jsou šatny plné krabic s věcmi „nikoho“…

I kdyby byly hromadné šatny ideálním řešením, letos jsme v úzkých. Na konci roku odejde deset deváťáků (ano, z deváté třídy opravdu zůstalo jen toto torzo) a očekáváme 40–50 prvňáčků. Do šaten tedy potřebujeme dostat dalších 30–40 dětí. Kam s nimi? Moc možností není… Vyklidit v přízemí další místnost a zařídit ji jako šatnu pro novou třídu. Nabízel by se kabinet v přízemí hned vedle stávajících šaten. Ale kam přestěhujeme paní učitelky a vychovatelky a kam přemístíme spoustu pomůcek pro 1. stupeň, v kabinetě uložených? Nenapadá mě… Nebo můžeme pod schody do 1. patra umístit lavici na přezouvání a děti si do nových dvou učeben budou nosit boty i bundy. Třídy jsou dost velké na to, aby se tam věšák na bundy vešel, před třídami by mohl být botník. Řešení finančně nenákladné, které ale nepomůže vyřešit problémy se stávajícími nevyhovujícími šatnami nejnižších ročníků a podobný problém rozšíří i na tyto další provizorní „šatny“. Napadá nás ale jiné řešení…

Optimální řešení šaten
Kdyby se vybouraly zděné příčky, oddělující stávající šatny nejnižších ročníků od chodby, zůstaly by tam sice dva nosné sloupy, ale zbylý prostor by se dal využít pro poskládání šatních skříněk tak, aby poskytly úložný prostor i pro všechny ostatní děti. Řešení, které by odstranilo potíže s nepořádkem ve společných šatnách. Kde je tedy problém? Jsou hned dva. Finance a požárně bezpečnostní řešení stavby. Nebo spíš obráceně? Začít musíme od konce. Požárně bezpečností řešení stavby, to je terminus technicus. Vypracování tohoto dokumentu se řídí přísnými bezpečnostními normami, opatřeno je kulatým razítkem a tedy žádná legrace. Kolik únikových cest má být, jak široké mají být jednotlivé únikové pruhy, chráněné či nechráněné cesty, požární úseky, … Toto bezpečnostní řešení tedy musíme nechat „přepočítat“, jestliže bychom chtěli vybourat požární dveře z jednotlivých šaten a tento prostor „otevřít“ a využívat jej jako šatnu místo současné únikové cesty. Pokud by toto „klaplo“, mohli bychom řešit druhý problém, a to jsou finance a všechny potřebné náležitosti se stavební úpravou související, tedy projekt, stavební povolení a pak samotná realizace během letních prázdnin. A pak by vyvstal ještě problém třetí – kde vzít finanční prostředky na nové šatní skříňky… Ale to předbíháme. Varianta s vybouráním příček je sice nejnákladnější, ale vyřešila by více problémů najednou a navíc perspektivně. Pokud jste navštívili Den otevřených dveří a nahlédli do studie plánované přístavby nového pavilonu, s rozšířením těchto prostor se v ní počítá a skříňky by se pak daly přesunout do šaten v novém pavilonu. Hromadné šatny jsou zkrátka řešením dlouhodobě nevyhovujícím, proto bychom se rádi vydali právě touto cestou a v současné době jednáme o změně požárně bezpečnostního řešení. O dalším průběhu budeme informovat.

Škola nanečisto


Ale zpátky k prvňáčkům. Pro všechny přijaté děti a jejich rodiče připravujeme na poslední květnovou středu už tradiční Školu nanečisto. Děti si vyzkouší, jaké to ve škole asi bude, rodiče se dozví potřebné informace k zahájení školního roku, dostanou seznam pomůcek, které bude třeba během prázdnin sehnat a budou mít prostor ptát se na to, co je bude zajímat. Během Školy nanečisto si rodiče vyzvednou rozhodnutí o přijetí dítěte k základnímu vzdělávání, nebudou-li ho z nějakého důvodu potřebovat dříve. V takovém případě by si jej mohli vyzvednout kdykoliv v úředních hodinách hospodářky školy.

A prosba na závěr…


Vážení rodiče, Vám všem, stejně jako nám pedagogům, zcela jistě záleží na tom, aby vstup Vašeho dítěte na základní školu proběhl hladce a bez zbytečných obtíží. Ty třeba nějaké přijdou, ale pokud chcete jejich množství co nejvíce omezit, můžete svým dětem přechod do školy usnadnit. Jak? To Vám poradíme na Škole nanečisto, na kterou Vás srdečně zveme. Nyní jen jediná prosba. Zaměřte se prosím v čase, který zbývá do zahájení školní docházky, na výslovnost svých ratolestí. V poslední době se bohužel setkáváme stále častěji s případy, kdy rodiče z důvodu svého pracovního vytížení nebo zkrátka jen proto, že chyby ve výslovnosti u svého dítěte neslyší, tuto oblast zanedbávají. Zatímco dříve většina školních dětí vyslovovala správně a problém se správnou výslovností mělo v každé třídě jen několik děti, dnes je ten poměr spíše opačný. Problémy pak můžou nastat hned po nástupu do školy v souvislosti s výukou anebo třeba až časem, v období dospívání. Návštěva logopeda je jen prvním krokem, ostatní je už jenom na Vás. Jen pravidelným cvičením několikrát denně a vlídným, ale důsledným opravováním dítěte i při běžných činnostech, můžete překonat jeho přirozenou lenost a udělat pro něj službu, za kterou Vám časem poděkuje. Vím, o čem mluvím. Touto zkušeností jsem si prošla na vlastních dětech a ten pocit, když vám ve dvaceti letech poděkují, že jste to nenechali být, stojí za to :)


Jitka Krůtová, ředitelka školy